Faktory ovlivňující výšku lité podlahy (1. část)

Roznášecí vrstva tvořená litým potěrem, ať už na bázi anhydritu nebo cementu, je jen jednou částí podlahové konstrukce jako celku. I když lité podlahy umožňují provedení již od tloušťky 30 mm, skutečná minimální tloušťka závisí také na volbě dalších vrstev a celkové skladbě podlahy. Například u lehkých stropů je nutné zvolit při zvýšených požadavcích na akustický útlum vyšší tloušťku potěru, zatímco těžký strop si s vzdušným hlukem zpravidla poradí sám.

Do tloušťky podlahové konstrukce se započítává již vyrovnávací vrstva, tvořená deskami polystyrénu, minerální vaty nebo také pěnobetonem POROFLOW. Pěnobeton vyrovná jakýkoliv podklad, zalije trubky v podlaze, vyrovná klenbové stropy a vytvoří vždy pevnou a nestlačitelnou vrstvu, která je předpokladem spolehlivé podlahy. Na ni se pokládá tepelně nebo zvukově izolační vrstva a separační PE fólie, brání protečení potěru a zabezpečuje vznik kluzné plovoucí vrstvy. Následně prováděná vrstva litého potěru zajišťuje plošný přenos užitného zatížení na stropní konstrukci. Zároveň je pevným a dokonale rovným podkladem pod finální nášlapnou vrstvu.  

Tloušťka podlahové konstrukce

Celková tloušťka podlahové konstrukce by měla být řádně navržena už v projektu. Ovlivňuje ji mnoho faktorů, které by měly být zohledněny:

1.     Množství technických rozvodů v podlaze

Je třeba vědět, o jaké množství a typ rozvodů se v případě vaší podlahy jedná, jak se konkrétně budou tyto rozvody křížit a jak výšku ovlivní jejich spádování (odpady apod.). Například právě na křížení různých typů rozvodů se často zapomíná. Celková výška může být i více než dvojnásobná oproti projektované a nelze nejen docílit požadovaného akustického útlumu podlahy, ale často ani dosáhnout spolehlivé pokládky minimální vrstvy potěru.

2.     Požadavky na tepelně izolační vlastnosti podlahy

Jako tepelně izolační vrstva se využívá podlahový polystyren (EPS 100 – 200 S případně Z), eventuálně kamenná vlna či extrudovaný polystyren XPS (při vysokém zatížení, např. krb, příčky, regály, atd). Dosažení pasivního a nízkoenergetického standardu vyžaduje u suterénních podlah využít izolaci o tloušťce až 30 cm. Míra stlačitelnosti podkladu pak ovlivňuje potřebu minimální tloušťky potěru. Nemalým problémem je často volba nevhodného typu nebo kvality izolace, kdy dochází k postupnému stlačování a poklesu podlahy až o několik centimetrů.

3.     Požadavky na akustické vlastnosti podlahy

V bytových domech je nutné  skladbu navrhnout tak, aby konstrukce splňovala požadovaný akustický útlum. Je nutno zachytit nízké tóny - kročejový hluk i vysoké tóny - vážený vzdušný hluk, např. mluvené slovo. Konstrukce musí obsahovat kročejovou izolaci, zpravidla 35-40 mm (např. Mirelon, kročejový polystyren nebo vlna) i těžký hutný materiál pro útlum váženého vzdušného hluku. Tímto materiálem může být buď samotná stropní konstrukce, nebo v případě lehkých stropů právě litý potěr, který tlumí toto pásmo hluku.  Čím je větší objemová hmotnost a tloušťka potěru, tím je útlum výraznější.

Kročejová izolace musí být konstantní a spojitá v celé ploše podlahy. Mezery či přerušení této izolační vrstvy vystupujícími trubkami rozvodů mají za následek úplnou ztrátu její funkčnosti. Objekty nesplňující normové požadavky a jsou dle hygienických norem neobyvatelné a odstranění akustických vad je velmi drahé a často i nerealizovatelné.

4.     Zatížení podlahové konstrukce

Podle typu stavby, resp. typu zatížení, se volí tloušťka a typ podkladní izolace a zároveň tloušťka potěru, popř. i finální podlahové krytiny. Čím je zatížení vyšší, tím tužší podkladní izolaci nebo větší je tloušťku potěru je nutné použít. Skladba je navrhována dle normy nebo technických podkladů výrobce, a toto maximální zatížení je 5 kN/m² (běžné zatížení). Při zatížení nad 5 kN/m² se jedná o tzv. průmyslovou podlahu a je nutný individuální návrh statikem.  Rodinný dům či byt vykazuje zpravidla zatížení  1,5 až 3,5 kN/m².

5.     Omezení konstrukční výškou

Minimální světlá výška místnosti daná platnou normou je 2,6 m (obytné místnosti bytových domů), resp. 2,5 m (obytné místnosti rodinných domů). Zejména u rekonstrukcí může být problematické dosáhnout tohoto parametru a nejvíce omezená je právě podlaha. V tom případě se k  dané stavbě přistupuje individuálně dle aktuálních možností. Při požadavku na snížení tloušťky potěru volíme buď pevnější podkladní vrstvy (např. EPS, Poroflow) nebo vyšší pevnosti samotného potěru (např. 30 MPa). V extrémních případech se potěry kombinují se speciálními technologiemi –(např. Schluter systems). Podcenění tohoto faktoru má často fatální následky.

6.     Provádění spádů

Při navrhování spádovaných ploch, např. u bazénů, v garážích, chemické výroby nebo potravinářství, je nutno počítat se zvýšením tloušťky podlahy pro vytvoření spádu. Při délce místnosti např. 6 m se navýší tloušťka podlahy o 6 až 12 cm. Spád je možné tvořit vyrovnávací či izolační vrstvou (např. pěnobeton). Potřeba je dávat pozor na tuhost a stlačitelnost izolace, aby ve větších tloušťkách nedocházelo k většímu stlačení. Každopádně se jedná o ideální řešení, jelikož tloušťka potěru je pak konstantní, a tím pádem je rovnoměrná i deformace způsobená přirozeným smršťováním.  Při realizaci spádu tvořeného jen potěrem je pak nutné provádět určitá opatření redukující vliv změny objemu/tloušťky materiálu.

Příště se budeme věnovat faktorům ovlivňujícím přímo tloušťku roznášecí vrstvy. Pokud máte jakékoliv dotazy, prosím, kontaktujte specialistu na lité podlahy na adrese .